Takže otázka zní: 
Když se vám to „zamoce“, co uděláte?

a)    Díváte se dokola a hledáte někoho, kdo by mohl pomoci,
b)    rovnou voláte instruktorovi,
c)    rozdělíte si rozmotávání do delší časové osy, proložíte občerstvením a při západu slunce opouštíte startoviště,
d)    kombinačkami povolíte majlonky, rozebereme šňůry a začnete se shánět po návodu od výrobce,
e)    hledáte nůžky Fiskars,
f)    benzín, zápalky, tmavé brýle a pomalým krokem kráčíte od velké hořící koule.

No, anebo si přečtěte těchto pár řádků a třeba to půjde i jinak.

Jak už kdysi kdesi kdosi řekl – každý velký problém je potřeba rozdělit na několik malých a malé problémy se řeší samy. Takže ať už jsou šňůry zamotány jakkoliv, snažme se neřešit velký problém najednou, ale prostě ho pojďme rozložit.

1.    Nejprve je potřeba oddělit pravou polovinu šňůr od levé. To by mělo jít jednoduše.
2.    Pak vezměte popruh jedné poloviny do ruky a vymotejte řídící šňůru tak, abyste ji mohli připnout na své místo na zadní část zadního popruhu (nejčastěji popruh D). Mezi kladkou na popruhu a připnutým madlem řídící šňůry nesmí být jakákoliv jiná šňůra, nežli ta řídící.
3.    Uchopte do jedné ruky popruh A. Začněte se zbavovat vmotaných šňůr přetahováním kolem celé popruhové části tak, abyste uvolnili všechny tři áčkové šňůry. Postupujte přitom od vrchlíku směrem k volným koncům. Neřešte to, která šňůra patří ke které, prostě je přehazujte kolem popruhů tak, aby nakonec zůstaly nahoře jen áčkové šňůry.
4.    Když mezi náběžnou hranou a A popruhem ve vaší ruce jsou už jen áčkové šňůry, tedy všechny ostatní jsou šňůry jsou pod nimi, stačí už jenom protočit popruhy tak, aby krajní áčko na majlonce vedlo k okraji vrchlíku a nebyly přes ní přehozeny ostatní áčkové šňůry.

A to je vše. Zbytek je už jednoduchý. Příjemné motání přeje Dalibor

CO S TÍM?
Malou dírku, do 2 – 3 cm, zalepíme jednou záplatou, nejlépe zevnitř vrchlíku (bude to méně vidět a méně to ovlivní mezní vrstvu). Záplata by měla být ideálně tak velká, aby přesahovala okraje díry o tolik, jak je díra velká. Tímto se nám zodpovídá zatím nevyřčená otázka: Jak velkou díru ještě můžu spravit záplatou? Záleží na tom, jak velký kus samolepky mám k dispozici.

Větší díry přelepíme záplatou i z druhé strany (zvenku), takže výsledek bude o trochu pevnější. Jestliže máme ve vrchlíku půlmetrovou skobu, nebudeme shánět metr a půl záplaty. Tady bude stačit přesah asi 10 cm.

JAK NA TO?
K samotnému lepení potřebujeme, kromě záplaty, ještě vhodnou pevnou plochu, na kterou si lepený díl natáhneme. U menších dírek stačí dlaň nebo koleno, na větší ideálně stůl, lavička nebo třeba nacpaný batoh apod. A hlavně budeme potřebovat celkem aspoň čtyři, ale spíš šest rukou

Chceme-li lepit na vnitřní straně vrchlíku, musíme si lepený díl nejdřív otočit naruby, tzn. vytáhnout ho skrz plnící otvor příslušné komory. Lepený díl vyrovnáme na pracovní ploše tak, aby jsme okraje díry drželi těsně u sebe, ale látku kolem napnutou bez vrásek a záhybů. V téhle pozici ho právě přidržují ruce až dvou pomocníků. Ze záplaty, kterou předem naměříme a vystřihneme hezky se zaoblenými rohy, odlepíme papír kryjící lepidlo, ale ne celý – na jednom konci si ho necháme, abychom mohli záplatou manipulovat, aniž by se nám přilepila na prsty. Záplatu zaměříme na její místo, na jednom konci přitiskneme k lepenému povrchu a postupným uhlazováním prstem pokračujeme od jednoho konce k druhému (postupně odlepujeme krycí papír lepidla) a přilepíme ji tak pěkně napnutou bez vrásek a bublin.

JE TO BEZPEČNÉ?
To jsme se zatím bavili o dírách ve volné ploše materiálu. Když je vrchlík roztržen podél některého švu, bývá oprava záplatou složitější a výsledek, zejména z hlediska výsledné pevnosti, dost nejistý. Uvědomme si, že materiál je ve všech směrech silově namáhán. Během ustáleného letu je to sice jen několik dekagramů, ale v dynamických manévrech (a to nemluvíme výhradně o akrobacii), nebo při prudké regeneraci z kolapsů to můžou být i násobky kilogramů. Vydrží to naše lepené dílo? Tam, kde se ve švu sbíhá několik dílů látky v různých úhlech, nebývá spolehlivé lepení záplatou rozumně uskutečnitelné. I když se nám podaří díru zalepit aspoň tak, aby vrchlík držel pohromadě a neutíkal z něj vzduch při opatrném sletu, bude rozumným řešením ho bezodkladně poslat na opravu výrobci/dovozci.
Ale nebojte se lepení – tam, kde je záplata na rovné ploše, je pak látka pevnější a s podstatně lepší porozitou

Každopádně vám přejeme abyste tento návod potřebovali minimálně.

Z výše uvedeného vyplývá, že bude třeba při nastavování speedu k sedačce připojit padák. Bude se vám hodit aspoň jeden pomocník a závěs-trenažér, zvaný prasečák, ale jde to i bez něj.
Posaďte se do postroje s připojeným padákem a speedem. Na zemi (bez trenažéru) se snažte co nejlíp zaujmout posed jako za letu (zadek vzadu až na konci desky, záda opřená). Pomocník drží šňůry nebo popruhy nahoře v poloze, jako byste letěli. Chce to nacvičit úchop tak, aby umožnil držet zadní popruhy pevně a povolovat, ale nepustit, přední popruhy, jak šlapete do speedu. Proto jsou ideální dva pomocníci
Dejte si nohy na hrazdu speedu a natáhněte je. V ideálním případě se v poloze s nataženýma nohama na poslední (tvrdé) hrazdě speedu právě potkaly kladky speed-systému na popruzích padáku. Jestli se kladky potkaly a nohy ještě nemáte napnuté, jsou šňůrky moc krátké. Jestli jste natáhli nohy a kladky se ještě nepotkaly, jsou šňůrky dlouhé. Posouváním uzlíků na šňůrkách u háčku nebo u hrazdy (záleží na konstrukci speedu) upravte délku šňůrek tak, abyste dosáhli stavu “natažené nohy – kladky u sebe”.

Pokud chcete být opravdu puntičkáři, oblečete se a obujete při nastavování přesně tak, jak jste zvyklí na opravdové létání. Ale pravděpodobně, když po nastavení na zemi vyzkoušíte speed za letu, uvidíte, že bude potřeba uzlíky ještě o dva – tři centimetry posunout.

Takhle jste si nastavili speed tak, že budete moci využít jeho plný rozsah. Speed ale nejčastěji „šlapeme” na podstatně méně než 100 %. K tomu má speed ještě jeden nebo i dva stupně – hrazdy. Můžete zkusit experimentovat s různými druhy hrazdiček o různých délkách a počtu stupňů. Ale protože i se speedem je třeba pracovat kontinuálně jako s řidičkami, není třeba hledat v tom nějak hlubokou vědu…

Někdo si například radši nechá speed o pár centimetrů delší, protože na plném speedu létá minimálně. A když ho na chvilku opravdu potřebuje, tak natáhne špičky. A i vy si jistě najdete po nějakém čase svoje vlastní řešení…

JAK POSTUPOVAT
Oblečte si sedačku, zapněte přezky a zavěste se v ní na trenažér – tzv. prasečák. Pro začátek uvolněte ramenní popruhy – nechte v nich vůli.
Nejdřív nastavte sklon zad. Na bocích postroje jsou nastavitelné popruhy, které podepírají zádovou část sedačky přibližně v oblasti beder. Těmi zvolíte polohu buď více vzpřímenou nebo více zakloněnou, jak vám to vyhovuje.
Potom dotáhněte ramenní popruhy tak, aby jste cítili, že máte celá záda rovnoměrně podepřená, ani shrbená, ani prohnutá.
Některé sedačky mají i nastavitelný sklon sedáku. Ten dolaďte nyní. Tak, abyste ze sedačky nevyklouzávali, ale aby vás přední hrana netlačila a netiskla vám šlachy a cévy na zadní straně stehen nad koleny.
Nastavení otestujete napodobením hadrového panáka – když uvolníte všechny svaly, neměli byste ze sedačky vyklouznout nebo se v ní „zlomit”; postroj by vás měl podržet v původně nastavené poloze.
Stává se, že polohu v sedačce nevědomky udržujete napětím ve svalech – přitahujete kolena k tělu nebo zatnutými břišními svaly držíte trup ve vzpřímené poloze. To se děje nenápadně, ale po několika minutách to může vést k bolestem, křečím až „nevysvětlitelným” nevolnostem. Pokud se vám něco takového stane, zkuste přehodnotit nastavení vašeho postroje.

PODPĚRKA – RELAX-BAR – KOKON – SPEED-BAG?
Pokud má sedačka podpěrku nohou, a to ať otevřená nebo s krytem na nohy, budete muset při nastavování postupovat komplexněji. Každá změna v nastavení zad bude potřebovat úpravu v nastavení nohou a opačně. Opěrka je od toho, aby vám nohy držela v příjemné poloze (odtud název relax-bar), stejně tak kokon – vedle ochrany před větrem a zlepšení aerodynamiky. Takže se snažíte kombinováním nastavení popruhů, přezek nebo uzlíků najít takovou polohu, ve které nemusíte držet zvolenou polohu napnutými svaly, tak, jak už jsme to zmínili výše. Aby speed-bag plnil svoji funkci aerodynamickou, měl by být nastaven v ideálním úhlu. Zabývá se tím množství jiných článků, ale shrnout se dají asi takto: Rovina vrchní části kokonu by měla svírat s horizontem stejný úhel, jako je úhel klouzání. Nebo jinak: Rovina vrchního dílu speed-bagu by měla být rovnoběžná se směrem vzduchu nabíhajícího na kluzák (tedy i sedačku). Takže pozor na to, aby vaše uvelebení se v super závodním postroji nebylo spíše na škodu.

JAK SE CÍTÍM?
Postroje navrhují lidé. Ti mají své představy, priority a záměry. Ty se mohou lišit od těch vašich a navíc mají své priority i jejich šéfové, investoři a marketéři. Materiály, technologie, stroje a švadleny zase mají své limity. Takže se posaďte do sedačky aspoň na hodinu – klidně v klidu na trenažéru ve flight-parku s pivem nebo knihou v ruce. A když po té hodině máte jistotu, že to vydržíte i další hodinu nebo víc, máte svého favorita. Jestli se do sedačky po dlouhých pokusech stále nemůžete uvelebit, patrně to není vaše velikost, nebo vám bude „slušet” jiný model.

Přejeme příjemné posezení!