Nočním busem do Manali

Žijeme v rychlé době, změny přicházejí v nepravidelných rytmech, ale v takovém tempu, že si toho nelze nevšimnout. A při jízdě nočním busem do Manali jsem přemýšlel nad tím, jak moc jsem já osobně toho součástí a do jaké míry já osobně pomáhám roztáčet kola života a jestli to chci. 

Je to stejné, jako když člověk šlape do kopce, když pravidelně vydechuje, když sleduje boty jak jedna předbíhá druhou, když se na chvíli zastaví a rozhlédne se, jak se změnil výhled z nového místa – to je čas, kdy kromě nekonečně ohrané melodie v hlavě zní také věty, které slyšel tak daleko a v hlavě si je donesl až na tohle místo. 

Ty věty byly nezařazeny, odloženy, uschovány a teď se postupně tlačí ven stejně jako pot z vlastní kůže a znova a znova hledají odpovědi a nakonec taky správný moment k zatracení. To pak stejně jako ten pot odkapávají na úzký horský chodníček a zůstávají tam ležet vyřešeny, čekajíce na déšť a vítr, který z nich definitivně udělá součást cesty, na které to člověk pochopil, na které to uzavřel, na které se své myšlenkové zátěže definitivně zbavil. 

Teprve potom hory ukážou svou pravou krásu. V tu chvíli horami prochází naše lehká mysl, tělo přirozeně následuje její trajektorii, v tu chvíli je možné úplně všechno. Nejsou příliš hluboké kaňony ani příliš vysoké hřebeny. V tu chvíli je člověk proměněn a stává se součástí prostoru. 

Byla ještě tma, bus zastavil, venku chodil nějaký člověk s baterkou, koukal jsem se na otevřené dveře vedlejšího domku, nic zvláštního. Ale uvnitř mně právě uzrála jistota, že už záleží jen na mně co si v sobě ponechám a čeho se zbavím. Že si chci ten prostor užít, že to chci prožít nejen s Filipem, ale taky s Ďurem, se kterým jsme v této oblasti v roce 2002 začínali naši první společnou bivakovou expedici. Je to rok, co se Ďuro v autě zabil. 

Cítil jsem se připraven.

Po úspěchu při letu ke K2 jsme další expedici pro rok 2012 presentovali jako pohodovou „lite“ verzi bivaku v Thian Shanu na severovýchodě Kyrgyzstánu. Do této oblasti jsme doletěli už v roce 2006 a další létání na severní části tohoto pohoří jsme si nechali na někdy v budoucnu. A to je právě teď.

Nakonec jsme se však zaměřili na rychlý, útočný let pžímo do srdce hor – k druhé nejvyšší hoře Thian Shanu – Chan Tengri.

Za dva drsné dny jsme doletěli ke svému cíli. Více v reportáži…

Piloti:
Juraj Kleja
Dalibor Carbol
Karel Vrbenský

Na letošní rok jsme si připravili extrémně zajímavou, ale také nevypočitatelnou trať v severním Pákistánu – bivakový přelet z Nanga Parbat na K2 ve dvojici Juraj Kleja a Dalibor Carbol. Zní to divoce a asi ani v reálu to nebude žádný medík, ale tuhle společnou akci jsme už dva roky z bezpečnostních důvodů odkládali a věříme, že tam už snad bude klid a my se budeme moci naplno věnovat létání  kolem nejvyšších hor Světa.

Start:
Nanga Parbat – jižní strana Rupal Face, severní Pákistán

Trasa letu:
Z Nanga Parbat budeme pokračovat přes Deosai Plato k údolí Skardu – soutoku řeky Indus a Shigar, pak bychom chtěli pokračovat přes údolí Braldu a městečko Askole směrem k Baltoro Glacier, kde bychom se v závěru měli proletět kolem Masherbrumu a v samotném finiši bychom se chtěli dostat na dostřel k Broad Peaku a K2. Na trati zalomené přes 2 otočné body je toho něco kolem 260ti kilometrů, ale kudy nás hory a počasí nakonec pustí – to je ve hvězdách.

Termín: 29. 5. – 20. 6. 2011

Piloti:
Juraj Kleja
Dalibor Carbol

Na letošní expedici už se pilně připravujeme, ladíme výbavu, jednáme s partnery a studujeme místa, do kterých se začátkem léta vydáme.

Bereme s sebou zrcadlovky, kamery, ale i satelitní telefony a o průběhu letu a našeho pohybu budete pravidelně informováni. Právě pro lepší informovanost veřejnosti i médií jsme připravili nový web o bivakovém létání www.fly7000.cz, kde najdete vše o této expedici, stejně tak jako o všech minulých.

Připravili jsme také Vzkazy a dotazy, které budou propojené také s webem www.elspeedo.cz, takže vám snad nic neuteče a budeme se těšit na váš zájem o náš „výlet za termikou“.

Brzy naviděnou
Dalibor Carbol

Argentina a věčně ufoukané Andy, to byla výzva, na kterou jsme se skutečně těšili. Zvolili jsme postup ze severu na jih, začali jsme v městečku Salta a postupně jsme se probíjeli všemi prostředky do oblasti Mendoza a ještě kousek pod ní.

Na této expedici jsme neměli nijak zvlášť velké ambice v délce letu. Chtěli jsme nespěchat, užít si atmosféru bivaku a potěšit také chuťové buňky kvalitním jídlem a pitím. To ale neznamená, že jsme jeli s CK Rekrea.

První den letu se nám podařilo dostat do vyšších hor, bohužel základna kolem 4000 metrů nám nedovolovala přeskoky vyšších kopců. Kromě dní proseděných v trvalých srážkách jsme také pochodovali v mlze a v bahně se klouzali do koryt rozvodněných horských říček, sušili jsme se, ve vzduchu pak kličkovali přes údolí, která nás nenechala vylétnout dostatečně vysoko, abychom skákali přes 5000 metrové kopce a hřebeny. Když bylo potřeba, použili jsme i autobus, když se dalo letět, tak jsme letěli.

Tato akce nám dále intenzivní prožitky a zajímavé zkušenosti s větrnými Andami. Určitě bychom se ještě jednou rádi vrátili.

Piloti:
Juraj Kleja
Dalibor Carbol

Padáky: Envy (MAC PARATECHNOLOGY)

Místo startu:
Salta, severní Argentina

V tomto roce jsme chtěli navázat na minulou trať a tedy pokračovat letem okolo jezera Issyk-Kull v severním Kyrgyzstánu v pohoří Thian-Shan. Ve složení Karel Vrbenský, Juraj Kleja a Dalibor Carbol jsme se často pouštěli do situací, které přinášely věčně větrné a bouřkami obložené hory jižního i severního břehu Issyk-Kullu.

V takto nabroušené sestavě jsme měli vysoké ambice. Chtěli jsme proletět přes Tian-Shan, co nejblíže k Chan Tengri. Tím jsme si dali nečekaně obtížný úkol. Let na jižní straně Issyk-kulu byl hodně divoký, ale dávali jsme do toho maximum. Severní břeh byl zase pravidelně obsypaný odpoledními bouřkami. Po komplikacích s průletem přes vysoké plato jsme se přesunuli na severní břeh, kde jsme se pokoušeli prosmýknout kolem bouřek co nejdál ke konci jezera, kde jsme se zase přesunuli na jeho jižní stranu a pokračovali směrem k Chan Tengri. Aź k této hoře jsme nakonec nedoletěli. Podmínky, ve kterých jsme tento 11ti denní přelet prováděli často neměly s bezpečností mnoho společného. Termín odletu domů se navíc přibližoval a tak jsme společně rozhodli o ukončení našeho přeletu.

Přesto, že jsme nedoletěli až k Chan Tengri, odvedli jsme v těchto 11ti dnech velmi zajímavý výkon. Už jenom při vzpomínce na něj se stále podivujeme, co všechno se tam stalo a jak se nám nakonec podařilo se vrátit v pořádku domů.

Piloti: Juraj Kleja, Karel Vrbenský, Dalibor Carbol

Padáky: Ares (SKY PARAGLIDERS)

Místo startu: Jihozápadní okraj Issyk-Kullu, severní Kyrgyzstán

Doba letu: 11 dní

Také tuto expedici v Kyrgyzstánu jsme zasvětili bivakovému létání. Tentokráte jsme se ve dvojci Karel Vrbenský a Dalibor Carbol zaměřili na přelet ze Suusamyrského údolí na Issyk-Kull. Bez pozemní podpory, poprvé s kamerou, která tento zajímavý výkon a krásný zážitek zaznamenala.

Po loňské zkušenosti z létání v Suusamyrském údolí jsme se ponaučilia vrátili jsme se v nejmenší možné skupině – tedy ve dvou na místo činu. Vybrali jsme si čas uprostřed léta, který sliboval stabilnější letové podmínky.

Plán byl samozřejmě doletět co nejdále. Na tento let jsme byli skutečně nabuzení, byli jsme pro dlouhý přelet připraveni udělat maximum.

Prakticky každý den jsme měli v zádech bouřky, které nás postupně vyháněly z jednoho údolí do druhého. Prolétávali jsme krásnými místy, proskakovali ve skalách na hřebeni, přistávali jsme u pastevců i na místech dalších startů. Naše trať k Issyk-Kullu byla sice mnohokrát zalomená, ale postupně jsme se probojovávali tím správným směrem. Do Kočkorky – vesničky poblíž Issyk-kullu jsme doletěli vyčerpaní, ale absolutně šťastní. Zažili jsme fantastických 6 dní v krásně drsných horách.

Piloti: Karel Vrbenský, Dalibor Carbol

Místo startu: Susamyrské údolí, střední Kyrgyzstán

Doba letu: 6 dní

Padáky: Stream (GRADIENT)

Historicky první pokus o bivakové létání v Kyrgyzstánu. Ve složení Janík Filipek, Martin Komárek, Karel Vrbenský a Dalibor Carbol jsme vyjeli na tuto akci s cílem spát na kopcích a posouvat se vzduchem do dalších a dalších míst Kygyzského hřebenu.

Zahájení v Biškeku bylo monstrózní, byli jsme rádi, že jsme vytopili jenom jeden panelák. V horách bylo pro naši výbušnou skupinku bezpečněji. Problémem se ukázalo jarní počasí, které nás pravidelně častovalo bouřkami a následnou dekou na obloze, pod kterou se posouvat po trati moc nedalo. Martin Komárek se chtěl pověnovat Bishkeku a tak jsme ve třech vyrazili na první lety v Susamyrském údolí na druhé straně Kyrgyzského hřebene. Toto místo nám dopřálo velmi intenzivní létání v extrémně silných stoupavých proudech, poměrně mnoho času jsme strávili v mracích, protože to skutečně chodilo jak z praku.

Poprvé jsme přistávali a spali na kopcích nad Susamyrem, poprvé jsme přelétávali kolem jejich sněhových čepic, dosahovali jsme výšek přes 4000 metrů a kochali se pohledy, které ještě člověk neviděl, protože v těchto místech ještě lidé prostě nelétali.

Piloti: Janík Filipek, Karel Vrbenský, Dalibor Carbol

Místo startu: Susamyrské údolí, střední Kyrgyzstán

Doba letu: 3 dny

Padáky: Avax (GRADIENT), Grand (MAC PARATECHNOLOGY), Ares proto (SKY PARAGLIDERS)

10ti denní přelet Himalchal Pradéshe, bez pozemní podpory, bez vysílaček, bez GPS, bez kompasu, bez hodinek, bez kamery ve složení Juraj Kleja a Dalibor Carbol. Absolutně volný pohyb v krásném a divokém prostředí jižního himáláje, v místech, kde do té doby ještě nikdo nelétal.

S Ďurem jsme se potkali na festivalu v Turecku, domluvili se a za dva týdny jsme seděli v letadle do Indie. Rychlá akce bez větších příprav. Byl to první větší bivak, který jsme chtěli letět.

Hodně jsme řešili vybavení, jestli s sebou brát vysílačky, GPS, ale taky co záložní padák nebo třeba přilba… Chtěli jsme se odlehčit na maximum, žádné zbytečnosti.

Z Manali jsme chtěli letět ve směru k Nanda Devi a doletět co nejdál. V průběhu deseti dní se nám kličkováním a občas i letem zpět v nejrůzněji zakřivených údolích podařilo doletět do poloviny této trasy. Zastavil nás až příchod skutečně podzimního počasí, ve kterém se termické proudy prostě neobjevovaly.

Zažili jsme intenzivní chvíle, které se staly základem dalších našich bivakových expedic. Touto akcí jsme si nastavili skutečně vysokou laťku pro posuzování budoucích přeletů hor. A ne jenom sobě.

Piloti:
Juraj Kleja
Dalibor Carbol

Místo startu:
Manali (Himalchal Pradésh, Indie)

Doba letu: 10 dní

Padáky:
Intox proto (MAC PARATECHNOLOGY)
Brontes (SKY PARAGLIDERS)

Půlroční expedice, na které jsme provedli mnoho prvoletů v horách Jižního i Severního ostrova a s tandemem jsme se ve dvojici Blanka Smékalová a Dalibor Carbol vydali na let k vrcholu nejvyšší hory Nového Zélandu – Mt. Cook.

Cíle této akce bylo poznat co možná nejvíce letových oblastí Nového Zélandu, cestovat a trénovat v nové oblasti.

Dva obrovské batohy a my. Chvilku trvalo, než jsme si koupili auto, museli jsme se tedy chvilku přesouvat stopem. V neskutečně krásné a různorodé Novozélandské přírodě jsme se cítili absolutně svobodně, létali jsme, kde se dalo, tedy i tam, kde se to moc nedalo, fotili jsme, psali články a užívali si.

Tato akce velmi ovlivnila naše myšlení a přístup k lidem. Po návratu jsme založili projekt El Speedo a první z našich škol paraglidingu – Beskydskou školu létání, která je dodnes leadrem mezi středisky letového výcviku.

Piloti:
Blanka Smékalová
Dalibor Carbol

Doba pobytu: 6 měsíců

Padáky:
Avax RX (GRADIENT)
Sharon Bi (EASY FLY)