Letové terény – Fuerteventura – Kanárské ostrovy

OBLAST

Pesimisté překládají slovo Fuerteventura jako silný vítr. My však víme, že druhá část jména má původ ve slově „aventura”, tedy dobrodružství. Vždyť už Homér o Kanárech ve své Odysei píše jako o Insulae Fortunatae – ostrovech štěstí – a stejně jim říkali i mořeplavci, kteří se zde zastavovali na svých prvních výpravách do Ameriky. A podle našich zkušeností přesně to nás na Fuerteventuře čeká. O silné zážitky nebude na ostrově nouze. To potvrzuje i další naše oblíbená teorie, podle které záminku k pojmenování dal na začátku patnáctého století sám první španělský guvernátor ostrova Jean de Bethecourt, jenž se o něm vyjádřil zvoláním „Que forte aventura!“ (Jaké velké dobrodružství!). Městečko Betancuria bylo, jako první hlavní město ostrova, pojmenováno právě po tomto vyslanci španělské koruny. Dnes je hlavním městem Puerto del Rosario (přístav růží).

Vítr tam fouká takřka neustále, to je pravda, a to se nám přeci hodí.

Fuerteventura je druhým největším (a vůbec nejdelším) ostrovem celého kanárského souostroví (1659 km2). Hustota zalidnění činí 61 obyvatel na km2, to je dost málo, ale turisté to na několika místech statečně vyvažují. Celkově na Fuerteventuře žije asi 87 000 místních. Živí se pochopitelně hlavně z cestovního ruchu, avšak ve vnitrozemí jich ještě stále celkem dost hospodaří jako zemědělci nebo pastevci.

Tenhle ostrov má z Kanárů nejdelší pobřeží (340 km) a nejvíc pláží s krásným zalatavým nebo bílým pískem – ten sem nosí vítr z jen asi 100 km vzdálené Sahary.

Nejvyšší horou je Pico de la Zarza (též Pico de Jandía) v jižní části ostrova (Jandia), s výškou 807 mnm. V téhle části ostrova jsou hory opravdu strmé a divoké, takže se nám horu ještě nepodařilo sletět ani obletět.

Opravdové létání na Fuerteventuře ještě čeká na svoje objevení a při každé naší návštěvě se snažme posunout ho o kousek dál nebo na nové místo.
Ne tenhle ostrov jezdíme především trénovat ve větru na písčitých plážích a nízkých svazích nad nimi. Okolo ostrova je několi útesů více či méně vhodných pro svahování. „Hory” centrální části nabízejí svahy v létání, ale na většinu z nich je přístup jen pěšky a upravená startoviště tu nikde nejsou. I přistávačky vlsatně neexistují – přistává se nejlépe někde blízko silnice – vybíráme si místa bez překážek, vítrpytel tam ale nebude…

Specificka oblasti
Při tréninku i létání pamatujte, že vítr je nejsilnější nahoře na hraně terénu (vrchol duny/kopce, okraj útesu). Chcete-li startovat/trénovat ve slabším větru, sejděte si níž, aspoň tak, aby byl vrchlík pod onou hranou.
Startovat na takřka pravoúhlém útesu (z roviny nad kolmou stěnou) je mistrovská disciplína a neberte ji na lehkou váhu, i když je to „jen” 20 m nad pláží. Hrana vytváří turblence blízko svému okraji a proto zvednout kluzák do letové polohy je obtížné – poradí a pomohou vám instruktoři.

Bezpečnost
I když je písek měkký, sem tam se v něm skrývá kámen nebo tvrdší hrouda – vždy mějte při tréninku na hlavě přilbu.
Rukavice vám ochrání ruce před pořezáním se o šňůry.
Vleče-li vás padák po zemi, stahujte obě řidičky nebo zadní popruhy. Vleče-li padák kamaráda, snažte se chytit vrchlík – ten udržíte i jednou rukou. Chytnete-li kamaráda, ani ve třech se vám nemusí podařit padák přemoci. Nechytejte šňůry, obzvlášť jestli nemáte rukavice!
Nespouštějte oči z prostoru, do kterého chcete letět – za dobrého dne se budete vyhýbat množství kolegů paragliderů a rogalistů.
Při svahování se držte nad hranou svahu (útesu, duny), nad kterým svahujete nebo před ním (ve směru proti větru). Nenechte se unést po větru za onen terénní zlom. Čím silnější je vítr, tím dál vpředu se držte. Pravidelně si kontrolujte, že vám síla větru ještě dovolí bezpečně doletět na přistávačku.
Neustále si uvědomujte hlavní směr větru a nelétejte ani nepřistávejte v závětří jakýchkoli překážek.

Po dobu kurzu udržujte rádiové spojeni s instruktory. Před letem si vždy znovu zkontrolujte, že vysílačka je zapnutá a klávesnice zamčená. Pokud zaregistrujete špatnou funkčnost vysílačky, informujte o tom instruktora. Vysílačku nenechávejte při balení v kapse postroje a při dalším transportu ji chraňte před poškozením, zvlášť anténu před zlomením. Večer je potřeba vysílačku zapojit do nabíječky a připravit ji tak na další letový den.
V každé fázi letu se držte na dolet od případné (aspoň nouzové) přistávací plochy.
Při přistání do neznámého terénu si hlídejte především nadzemní vedení (dráty). Jasným znamením jsou řady sloupů. Kde je nějaká budova, tam k ní povedou pravděpodobně i dráty.
Pokud jste nuceni přistát mimo domluvenou přistávací plochu, musíte o sobě dát vědět. Zkuste rádiové spojení s instruktorem nejlépe ještě z výšky před přistáním, pokud neodpovídá, použijte po přistání mobilní telefon a ohlašte váš stav, polohu a další postup.

Přistání na břehu moře může být extrémně nebezpečné. Na pláž přistávejte zásadně podél břehu, i když vane na břeh („přistával bych proti moři a co kdybych přeletěl?“), i když vane na moře („přistával bych z moře na pevninu a co kdybych nedoletěl?!“). A pozor, ať vám kluzák nespadne do vody. Jednak slaná voda (a hlavně později vykrystalizovaná sůl) materiál padáku ničí a potom jsou tam ty vlny, které snadno schlamstnou křídlo i s postrojem a vším, co je v něm (stačí, aby se několik komor naplnilo vodou a už bude moře silnější, než vy).

Vybavení
Intenzivní trénink na písku nebo štěrku plně vyvažuje vyšší opotřebení kluzáku na těchto terénech, ale přesto se snažte maximálně šetřit vlastní i půjčené vybavení – kluzák vždy radši sbalte do „květáku” a přeneste, místo vlečení po zemi. Do sedačky naberete pravděpodobně nějaký písek – vytřepte ho co nejdřív hlavně ze záložáku, pokud jste ho neodložili.
O kámen přetržená tenká šňůrka v horní galerii zadních řad šňůr není ojedninělý jev a není kritickým problémem, kvůli kterému musíte hned přistát. Večer po přistání ji svážeme nebo nouzově nahradíme jinou. Výrobce nebo prodejce vám pak pošle novou nebo se o to postará při příští technické kontrole.

Playa de Sotavento, SE

Z kopce nad hotelem nad pláží se dá letět a při vhodném větru svahovat kolem hotelu. Převýšení vrchol – pláž je asi 140 m. Na prostorném parkovišti nad pláží se dá přistávat i trénovat. Na pláži samotné bývá hodně lidí a kiterů – místní kiteová škola ji „vlastní” a je na zneužívání svého prostoru dost alergická, ale pár přistání přežije. Na pozemní trénink je lepší popojet do dun o pár kilometrů jižněji.

Costa Calma desert, NW

Z města na sever do pouště kudy to auta pustí. Na svahu směrem od města a případně i na útesech se při severozápadním větru dá potrénovat nebo i posvahovat. Je to v přírodním parku, tak se snažte nebýt vidět od silnice/města.

Barranco de Pecenescal, E-ESE

Tréninkový plácek s malou hranou na pobřeží jihovýchodně od Costa Calma.

Duna Valluelo, SE

Pár kilometrů dál na jih od proslulé Sotavento beach jsou na pobřeží písečné duny, na kterých je při příhodném větru možno svahovat a ve spodní části trénovat na jemném písku.

Duna Salmo, E-SE

Písečná duna super pro trénink na jemném písku ve spodní a střední části. Přechází v útes, který je vhodný pro svahování.

Cofete, N

Několik kolometrů dlouhá panenská pláž na severním pobřeží nejjižnějšího cípu ostrova. Dostupná pouze dlouhou jízdou po nezpevněné cestě a proto na ní většinou takřka nikdo není.

Písečná část pláže je hodně široká, takže je na ní spousta prostoru pro bezpečný pozemní trénink s padákem. Převýšení je však nulové.

Tohle místo je kouzelné svojí odlehlostí a nedotčeností masovým turismem – opravdový relax.

La Pared, W – NW

Městečko na severním pobřeží nejužší části ostrova. Parádní útesy, avšak při přílivu je pláž zcela zalitá vodou. Nahoře nad útesem se dá potrénovat na rovince.

Morro Velosa, N – E

Vyhlídkové místo s (bývalou) restaurací na hřebeni vnitrozemských hor. Pokud je restaurace zavřená, je zavřená i závora přes cestu – odbočku z hlavní cesty a po silnici je třeba asi 800 m dojít pěšky. Za příznivého větru pěkná svahovačka občas okořeněná termikou. Za bezvětří nebo slavbého větru několikaminutový slet pravděpodobně nevyváží čas strávený transportem na start a přípravou. Přistává se ve zvlněné krajině nejlépe blízko cesty na východ od startoviště. Přvýšení je kolem 300 m.

El Cotillo, W

Na západním pobřeží severního cípu ostrova je pás útesů s plážemi – kouzelné místo na svahování při západu slunce. Startoviště na ostré hraně a úzké pláže pro přistání omezují tuhle lahůdku jen pro zkušenější piloty. Na plážích se dá, při odlivu, ale slušně potrénovat.

Dunas de Corralejo, NE – E

Luxusní místo na pozemní trénink na měkoučkých písecných dunách. Bohužel v přírodní rezervaci na dohled od silnice, takže zakázané a strážci vás v lepším případě jen vyhodí…

 

JÍDLO – CO OCHUTNAT

Boccadillos
Levnou, rychlou a chutnou alternativou jídla jsou boccadillos (prostě plněné housky/bagety) s různou náplní, nejčastěji šunkou (jamon), sýrem (queso) nebo obojím a zeleninou (verduras). Dělají je na každém rohu a můžete si nadiktovat, co do nich chcete.

Kozy
Po celém ostrově se pase spousta koz. Není nám jasné, čím se na tom kamení živí, je však jasné, že se jimi celkem chutně živí místní, nebo je aspoň dojí a z mléka dělají výborný sýr. Ochutnente.

Queso Majorero
Sýr vyrobený z mléka místních koz, často naožený v paprice, gofiu nebo v oleji. Je to jediný kozí sýr ve Španělsku, který získal prestižní Denominación de Origen od španělské vlády.

Papas Arrugadas (vrásčité brambory)
Malé brambory vařené ve velmi slané vodě (původně mořské) tak, že sůl by měla být přidávána do vody tak, až v ní brambory plavou Když jsou brambory uvařené, většina vody se slije a poklička je nahrazena utěrkou. Po asi dvou minutách slupka brambor zvrásní.
Papas Arrugadas jsou téměř vždy podávané s omáčkou Mojo.

Mojo
Existuje několik druhů této chutné omáčky, nejčastější jsou červené a zelené typy, které jsou podávány v téměř každé restauraci. Omáčka se dělá z česneku, olivového oleje, octa a v závislosti na receptu (každý má svůj vlastní) s červeným pepřem, paprikou nebo čerstvým koriandrem.

Gofio
Gofio je druh pražené kukuřičné mouky, která byla po dlouhou dobu pilířem kanárské stravy (a důvodem pro stavbu větrných mlýnů).
Mletá na pastu s moukou a olejem, byla používána jako alternativa chleba. Dnes se tato pasta používá jako součást dezertů a jako příloha k dalším pokrmům. Kanářané často přidávají gofio do potaje.

Potaje Canario
Jedná se o druh pokrmu (v závislosti na receptu existuje několik typů) z čočky, cizrny, brambor masa a různé zeleniny. Původně považovatné za „jídlo pro chudáky“ je nyní podávané v mnoha restauracích a je zvláště populární v zimě (pokud tomu počasí, co tam v lednu mají, můžeme říkat zima).

Lapas (kuželnatky)
Tito korýši jsou typicky servírovaní „a la plancha“ (grilovaní) s trochou Mojo Verde (zelená mojo omáčka).

 

ATRAKCE – CO VIDĚT PO LÉTÁNÍ

Fuerteventura se se svými pěšími stezkami řadí k náročnějším terénům. Nepodceňujte vzdálenosti a v horku vyšší potřebu vody. To samé platí i pro cykloturistiku.

Písečné duny u Corraleja
Putující písečné duny. Vydejte se na procházku pouští.

Los Lobos
Ostrůvek s majákem severovýchodně od břehů Corraleja. Pojmenovaný po tuleních, kterým Španělé říkají lobos marinos – mořští vlci, kteří dříve ostrůvek obývali. Z Corraleja sem jezdí lodě do malé rybářské osady El Puertito. Na pláži Playa de la Concha je příjemé koupání a z okraje kráteru Montaňa de Lobos je pěkný výhled na Fuerteventuru. Celý ostrůvek se dá obejít pěšky asi za 4 hodiny.

El Cotillo

Dlouhé opuštěné pláže pod členitými útesy. Kiteři, surfaři a jiní hippies tam mají ráj, neb je to mimo hlavní turistické resorty a není tam přírodní park, takže je tam nikdo neotravuje…

Cofete
Několikakilometrová vylidněná pláž pod horami. Parádní odlehlé, čisté a nespoutané místo.

– Villa Winter
Vila realizovaná německým stavitelem Gustavem Winterem ve třicátých letech 20. století. Její bohatá dobová architektura nepřitahuje tolik turistů, jako legenda, která praví, že Winter byl v součinnosti s Francem i Hitlerem, jenž se stali spojenci po hitlerově podpoře nacionalistů během občanské války. Příběhy se brzy rozšířily na kotvení německých ponorek u jihozápadního pobřeží, podzemní systém tunelů, různé špionážní akce, vězně koncentračních táborů,

kteří sem byli odesláni na dokončení výstavby přístavu a silnice a že vila byla použita jako dům na půl cesty pro nacistické válečné zločince prchající do Jižní Ameriky…

Pared
Když evropané poprvé přistáli u břehů Fuerteventury, našli ostrov rozdělený na dvě království – Maxorata a Jandia – která odělovala zeď (la pared). Z té už pochopitelně po 600 letech nic nezbylo, kromě stejnomenné vesničky v nejužším místě ostrova. Tam jsou krásné divoké pláže s úchvatnými útesy. Na koupání, surfing nebo jen procházku po pobřeží parádní místo.

Ajuy [achuj] Zastrčená vesnička na východním pobřeží s černou pláží a stezkou kolem úchvatných útesů a pobřežních jeskyní.

Veverky

Na odpočívadlech serpentin vnitrozemních hor klidně poseďte a zkuste nabídnout oříšky nebo třeba chleba. Seběhnou se, nechají se vyfotit a doslova vám „žerou z ruky”.

Kanárský sup egyptský (Neophron percnopterus majorensis)
– kvůli dlouholeté izolaci od svých pevninských bratří se vyvinul do nového poddruhu. Zároveň se však stal, kvůli malé genetické rozmanitosti, daleko choulostivějším. Dnes už jich žije už jen pár set jen na Fuerteventuře a Lanzarote.

Ekologické muzeum Ecomuseo de Algocida in Tefía
Tam si můžete prohlédnout zrenovované, dříve zchátralé usedlosti, ve kterých najdete i pekaře a kameníka. A i další tradiční řemesla, která vám připomenou, jak se tu kdysi žilo.

SLOVNÍČEK

Máte zde wi-fi pro zákazníky, prosím? Dáte mi/nám heslo?
Hay wifi para clientes por aqui? Puedes darme/darnos la contraseña?

Promiňte, toto bylo nouzové přistání. Hned se sbalím a půjdu.
Lo siento, este fue un aterrizaje de emergencia. Voy a empacar y marcharme ahoramismo.

Kde je nejbližší silnice/hospoda?
Donde esta la caretera mas proxima?
Donde esta el restaurante mas proximo?

startovačka
despegue
pista de vuelo/parapente